Jazzoví Limbo jdou ven opět s jasným názorem

30. 08. 2012

Limbo je jedna z mála domácích jazzových kapel, která svůj projev nekrotí přehnanými produkčními koncepty ani zbytečnou snahou vyrovnávat se s nějakými zrovna aktuálními, odjinud přicházejícími trendy. Team okolo saxofonisty a klarinetisty Pavla Hrubého se řídí především vlastními inspiracemi a ty ho přivedly od původního hravě freejazzového stylu na prvních dvou deskách přes živelné elektrické období reprezentované albem Out Of Body až k nynějšímu projevu, jenž se zatím v historii kapely zřejmě nejvíce soustředí na společnou výstavbu hudebních celků a kolektivní sound. Zvuk byl ostatně zásadní i při rozhodnutí publikovat koncertní záznam pořízený v akusticky velmi osobitém Korandově sboru v Plzni. Album nazvané jednoduše Koncert potvrzuje nynější návrat Limba k původnímu akustickému obsazení bez harmonického nástroje, v němž k zakládajícím členům (vedle Hrubého to jsou trumpetista František Kučera a v Praze usazený ukrajinský kontrabasista Taras Vološčuk) nyní přibyl vynikající mladý slovenský bubeník Dušan Černák (vystřídal tak Miloše Dvořáčka). Mezi spolutvůrce desky ale patří rozhodně také výtvarník Josef "Šporgy" Švancar. Jeho práce zdobí obal, booklet a jejich vznik dokumentuje i na CD přiložený krátký filmový snímek. Vydavatelství Polí5 připravilo také limitovanou edici s originálními grafickými listy.

Jak tito hudebníci spolu naprosto uvolněně a přirozeně komunikují, je slyšet již od úplného začátku první kompozice Stará cesta. K sopránsaxofonové meditaci zde ostatní hráči nejdříve decentně doplňují atmosféru, aby vše postupně vyrostlo v příjemně swingující plochu. Pod citlivými sólovými improvizacemi udržuje rytmika napětí nepřeberným množstvím detailních fines. Z energie celku je cítit tvůrčí shoda celého souboru a ta drží celek perfektně pohromadě, přestože se tu pohybujeme na spektru od volné improvizace až třeba po práci s groovy s dlouhou historií (například "raycharlesovský" sestupný bas v části Fragment).

Úchvatně zde vyznívá například Vološčukova kompozice Dumka, oproti studiové verzi na albu Kalimbo ji zde na hypnotičnosti kromě koncertního nasazení dodává právě ono snivé chrámové echo. Když se k ostře vybrnkávané harmonické figuře kontrabasu připojí hyperaktivní bicí a proti nim trubka a basklarinet naopak s vyklidněným tématem a uvolněně plynoucími improvizacemi, přeběhne nejednomu posluchači extatický mráz po zádech. Něco podobného ale může nastat i třeba při dvou duetech, Hrubého a Vološčuk spolu hluboce meditují v části Tatranské lúky, divočejší je Duo Paco v podání Černáka a Kučery.

Stálo by možná za hlubší výzkum, jak různě a z jakých všech možných důvodů začleňují různé jazzové kapely do svých výrazových prostředků také živě hrané lámané beaty inspirované dnes ani ne tak původní elektronickou hudbou ale spíš pomezní tvorbou formací, jako byly před více než dekádou třeba Erik Truffaz Quartet a jeho následovníci. Jeden breakbeatový groove najdeme pod názvem Mandibula i v závěru této desky, v soundu této nahrávky a při Černákově virtuozitě má ale svůj osobitý charakter, ostatně stejně jako k němu přisátá staccatová basová linka a minimální melodické téma. Z těch několika not ale dechy vybudují sólově i ve vzájemných polyfonních dialozích napětí takové, že by utáhlo klidně ještě mnohem delší stopáž než těch devět minut zde. Nechť tato energie a chuť "jít ven s určitým jasným názorem" (F. Kučera v leaderově průvodním slovu) vydrží Limbu i pražskému vydavatelství Polí5 co nejdéle. 

 

Limbo: Koncert - cover

autor: Jan Faix, internetový portál Kulturissimo